První vzpomínka na blog

28. srpna 2016 v 23:00 | *Jessie*


Drazí čtenáři.
Je to už poměrně dlouho od doby, co se zde objevil nějaký ten článek (Ehmm...A to dost dlouho - 15. dubna 2016 - ) Je to hlavně kvůli tomu, že se teď chystám na střední a snažím se pobrat, jak rychle ten čas utíká. Závěr? Strašně rychle. No dnešek je trošku jiný. Jako každý večer jsem si udělala kafe, sedla si za noťas a pak se snažila zjistit, kolikátého dneska vlastně je... 28.8. To datum mi něco říká. Nemám já dneska, jen tak náhodou, výročí blogu? Jasně, že jo. Už jsou to tři roky! To bych k tomu měla nejspíš něco napsat. Ale co?
Po několika minutách marného přemýšlení jsem svůj zrak přesunula po obrazovce doleva. Zastavila jsem se až na nápisu "Téma týdne je: První vzpomínka." No tohle mi teda vyšlo dokonale. Proč neudělat první vzpomínku na tento blog a na to, jak jsem se svými prácemi začínala.

Píše se rok 2013, 28.srpna. Mladá dívka jménem Hana sedí u počítače. Neví, co dělat. Pak jí do hlavy z ničeho nic naskočí úžasný nápad. "Co takhle založit si blog?" Sama neví, kde se to v ní vzalo. "No jo, jenže o čem?" otočí svou hlavu mírně doleva, kde se nachází stoleček se šuplíky. Na mě se válí několik pastelek a právě dokončená kresba. "Třeba bych mohla zveřejňovat svoje obrázky!" vyhrkne ze sebe radostí a popadne papír do ruky. Rychle ho vyfotí a přetáhne do počítače. Pak nastává to hlavní. "Jak se budu já a můj blog jmenovat?" Nic originálního ji bohužel nenapadne a tak napíše to jediné, co jí naskočí do hlavy. "Jessie World" Proč zrovna Jessie? Byla to její přezdívka snad na každé online hře, kde byla zaregistrovaná.

S nadšením se do toho všeho vrhne. Za pár minut je hotovo a na světě je její vlastní internetová stránka. Vyvěsí na zeď svůj úplně první příspěvek. Tak to pokračuje dál dalších několik měsíců...

A jsme zpět v realitě. Tak tohle je moje "První vzpomínka" na tenhle blog. Když už jsem se tu ale rozepsala, v příběhu budu pokračovat. Za ty tři roky se toho hodně událo. Sama nevím, kolik kreseb a čmáranic jsem stihla dokončit, ale je jich tolik, že moje skříň začíná praskat. Kdybych je sem měla vyvěsit úplně všechny, spadl by internet po celém světě. Dávám sem teda jen ty, o kterých si myslím, že jsou ty vydařenější nebo mi zabraly dost času. Tím se dostáváme k další otázce.

"Proč je vlastně zveřejňuju?" Nevím přesně, jaký jsem měla důvod před těmi třemi lety, ale dneska mám své vysvětlení. Snad každý se v dnešní době snaží něčím zaujmout. Ať už je to videi na youtube, svým vzhledem, psaním příběhů... Vždycky, když jsem někde na internetu narazila na nějakou povedenou kresbu, malbu nebo fanart, řekla jsem si. "Ty brďo! To je fakt super! Taky bych to jednou chtěla tak umět." Jenže to se nestane. Všichni jsme odlišní a každý umíme něco jiného. Každý jeden z nás se vyjadřuje úplně jinak. Já třeba kresbami, někdo hudbou, tancem...

KRITIKA

Pokud se ale chceme zlepšovat a později být tak dobří, aby si o nás lidi říkali, "Ty brďo! To je fakt super! Taky bych to jednou chtěla tak umět." musíme si všímat chyb. A žádné takové "Pche, chyby. Ty já nemám, jsem dokonalý." Neexsistuje! Pokud však chyby neumíme najít sami, chtělo by to naučit se přijmout kritiku. Ne tak, jak to dělají dnešní děti na facebooku. Do skupiny o kreslení přidají tři čárky s popisem "Tohle měl být kůň. Trvalo to 5671842354 hodin, podle předlohy. Prosím o rady, názory a kritiku." Rozkliknu teda příspěvek, abych přidala ruku k dílu, ale ten už je dávno pryč. Proč? Někdo té nebohé dušičce řekl svůj názor. Např. "Trošku ti uteklo oko." "Zkus si víc vyhrát se stíny." "Ty zuby jsou křivé." Ona to bohužel neunesla a příspěvek smazala.

"Co to sakra....?!" Lidi vzbuďte se! Sami jste fotku přidali s tím, že chcete kritiku a když vám někdo chce pomoci tím, že napíše kde máte chybu, abyste ji mohli spravit a o krok se tak přiblížit k něčemu jako "Ty brďo! To je fakt super!", tak se urazíte a raději fotku smažete? Jsem snad jediná, co to nechápe?

INSPIRACE

Dále je tu asi nejhlavnější věc. Chcete kreslit. Sednete si zaa stůl, nachystáte pastelky, tužky, pravítka, kružítka, kouzelné hůlky a já nevím co ještě. Po půl hodině vás ale z bílého papíru začnou pálit oči, jelikož vás z tu dobu nenapadla jediná věc, kterou by jste mohli přenést do ilustrovaného světa. To je můj přápad. Uběhlo už pár dnů od doby, co jsem naposledy zveřejnila nějakou kresbu a chci to napravit. Jenže nemůžu. Musím si počkat, až mi do hlavy samo něco naskočí a ohromí natolik, abych si k tomu na pár hodin sedla. Můj největší problém je to, když někomu slíbím, že mu něco nakreslím. Prostě to nejde. Nejde, když mě do toho někdo nutí.

Proto obdivuju ty, kteří se živí portréty, protože na tohle bych asi neměla. Lidé ale stále čekají něco nového a tak začnu projíždět všechny alba v mobilu, tabletu, notebooku, počítači, něco se pokouším vyhrabat u souseda na zahrádce. Když to konečně vypadá nadějně, a já najdu potenciální předlohu pro mé "umělecké dílo", pustím se do práce. Ani ne po deseti minutách už se mi hrnou slzy do očí z toho, jak příšerně to vypadá. Položím si hlavu do dlaní a zhluboka se nadechnu, abych se uklidnila. "Znovu už to teda začínat nebudu, takže teď si k tomu sedneš a doděláš to, jasný?!" Přikážu sama sobě a znovu pokračuju v práce.

Po několika hodinách je hotovo a já mám úsměv na tváři. Nevím, jak se to zase stalo, ale nakonec se to nějak zlepšilo a nevypadá to až tak špatně. To je taky bonusová rada pro vás. Pokud se vám to na začátku vůbec nelíbí, nevadí. Prostě to dokreslete do konce a třeba se žabák promění v krásného prince. Pokud se to ale i tak nezlepší, nelámejte si s tím hlavu. Něco z toho udělejte a trochu si odpočiňte. Nic se nenaučíte jen tak ze dne na den. Chce to jen zkoušet to pořád dokola a přijímat kritiku, která vás bude posouvat dál.

To by bylo ode mě asi vše. Tak nějak jsme k tří letému výročí existence blogu shrnuli první vzpomínku, přihodili pár doufám, že užitečných rad a povyprávěli si něco z toho, jak se to všechno vyvíjí. Doufám, že se vám článek alespoň trošku zalíbil. Nevím, jak to bude s mojí aktivitou teď, protože se chystám na školu. Uvidíme. Zatím si užijte poslední hodinu a několik minut tohoto týdne. :))) *Jessie*


Nakonec ještě přihazuju jednu novou kresbičku pro kamarádku, ať nejsme až tak moc pozadu oproti instagramu.
Park Chanyeol.





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Honza Honza | E-mail | Web | 28. srpna 2016 v 23:21 | Reagovat

tak pokud chybí inspirace, tak co třeba prostě začít kreslit a koukat, co z toho vzniká? čáru sem, čáru tam, když zkouším psát, tak mě třeba napadne myšlenka a já se ji snažím dát dohromady, jindy si prostě večer sednu k počítači a začnu psát... no a někdy je to příšerné, ale jindy se to zase povede :D

2 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 7. září 2016 v 16:18 | Reagovat

Píšeš velmi hezky, čtivě, bez hrubek... další důkaz, že posuzování kvality podle věku autora je hloupost =)
Velmi pěkně i kreslíš.
S článkem souhlasím snad ve všech bodech a ztotožnuji se s ním =)

3 Dee & Hikari Dee & Hikari | Web | 9. září 2016 v 19:10 | Reagovat

Krásně napsaný článek ^^

4 *Jessie* *Jessie* | 11. září 2016 v 10:36 | Reagovat

[1]: To taky není špatný nápad :) Děkuji za radu. A většinou se podaří taková "čmáranice" víc, než práce, kterou mám dopředu promyšlenou. Nevím, jak to funguje :DDDD  *Jessie

5 *Jessie* *Jessie* | 11. září 2016 v 10:40 | Reagovat

[2]:Děkuji moc. Přece jen se snažím, avšak sem tam se určitě nějaká ta chybička najde u každého :)
Jinak, prošla jsem si tvůj blog, máš tam super práce. Ukládám a určitě se ještě zastavím :)

[3]:Děkuju moc ^_^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama